Na staré cestě mezi poli stála opuštěná lavička, na kterou každé ráno dopadal první paprsek slunce. Nikdo přesně nevěděl, kdo ji tam kdysi umístil, ale místní si zvykli, že je součástí krajiny stejně jako stará hrušeň o několik metrů dál. Jednoho podzimního odpoledne na ní někdo nechal modrý deštník. Ležel tam celý týden, aniž by si pro něj kdokoliv přišel. Lidé kolem něj chodili, občas se zastavili a přemýšleli, jaký příběh za ním asi stojí. Když pak přišla první námraza, deštník zmizel stejně nenápadně, jako se objevil. Na lavičce po něm zůstala jen malá samolepka s obrázkem hvězdy, kterou si nikdo nevysvětloval, protože některé záhady jsou možná zajímavější než jejich řešení.
